Lidé z Kleofáše

Štěpánka Vanišová

Zdravotní sestra Štěpánka Vanišová žije v Nových Hradech a Hospicová péče si ji na sklonku loňského roku získala a stojí jí za dojíždění. Štěpánka tvoří klidné zázemí a v rodinách působí velmi empaticky.

Jak se člověk stane zdravotní sestrou?

Já jsem vystudovala střední zdravotní školu, ale původně jsem zdravotní sestřička nechtěla být. Chtěla jsem být záchranářka a to byla vlastně cesta k tomu vystudovat střední zdravotní školu, protože bez této střední školy jsem záchranářka nemohla být. Ale již v průběhu studia jsem zjistila, že ta zdravotní sestra mě baví a to záchranářství potom šlo stranou. Záchranáře jsem tedy vystudovala, ale vlastně jsem to nikdy nedělala. Během studií se to všechno změnilo a práce v nemocnici mě moc bavila. Studovala jsem v Plzni, záchranáře v Příbrami a potom jsem šla za manželem do Prahy.

Je to těžká práce?

V nemocnici je to hodně náročné, obzvlášť na těch jipkách. Psychicky i fyzicky je to někdy až vyčerpávající. Je tam hodně pacientů a málo sester. Prostě nás bylo vždycky málo a dělaly jsme práci, která by uživila ještě další dvě sestry.

Jaké máš pracovní zkušenosti před působením v hospici?

Hned po škole jsem začala pracovat na chirurgickém oddělení jednotky intenzivní péče Fakultní nemocnice Bulovka a od té doby jsem chirurgii neopustila, jen jsem vyměnila nemocnice. Pracovala jsem ve Fakultní Thomayerově nemocnici a nejdelší dobu v Nemocnici České Budějovice.

Máš praxi s masážemi. Myslíš, že se to dá využít v hospicové péči?

Určitě se to dá využít. Dotek je pro lidi na konci života moc důležitý. Dotek dokáže ulevovat od bolesti, dokáže zklidnit, dokáže utišit. Takže se mé zkušenosti dají určitě využít.

Ty osobně se s umírajícími potkáváš? Jak to prožíváš?

Hodně záleží na tom, do jaké se dostanu rodiny. Když vidím, že ta rodina je již smířena s odchodem nejbližšího, je to pro mě také snazší. Potom když je ta rodina, která není smířena, je to pro mě složitější. Jsou tam složitější otázky. Vidím, že se mám v komunikaci ještě co učit.

Na zdokonalování v komunikaci je hospic ideální příležitostí..

Už za ty tři měsíce už jsem hodně pochytila. Už se toho tolik nebojím.

Jak přemýšlíš o své vlastní smrti?

Co jsem v hospici, myslím častěji na svoji smrtelnost. Dříve jsem si to vůbec nepřipouštěla. Určitě to na mě nepůsobí nějak negativně.

Co Tě na práci nejvíc baví?

Je to pro mě výzva. To, že mohu někomu pomoct a ulehčit mu poslední chvíle života. Je to také těšení se na to, s jakými pacienty se potkám. Každý z nich mě obohacuje. Baví mě práce s novými lidmi. I to, že jsem po mateřské dovolené zpátky v kolektivu.

Co Ti v komunikaci s umírajícími dobře funguje?

Ještě nemám tolik praxe s umírajícími, ale za tu chvilku, co jsem tu, si myslím, že pro komunikaci je důležité získání důvěry umírajícího i celé jeho rodiny.

Jaké vlastnosti by měla mít hospicová sestra?

Ochota porozumět, laskavost, vstřícnost, umět se vyrovnávat se stresem, ochota se vzdělávat…

V čem je role hospice podle Tebe důležitá?

Umožňuje a pomáhá lidem důstojně zemřít, umírající a pozůstalí mohou projít přirozeným procesem umírání a zdravého truchlení.

Jak relaxuješ?

U zajímavé knihy, sportu, v sauně a na procházce v přírodě.

Co bys Kleofášovi přála?

Aby nemusel řešit finance.