Lidé z Kleofáše

Blízkost smrti mě motivuje k tomu, co udělat jinak a lépe.“

Marika Raková pracuje v Hospicové péči sv. Kleofáše již půl roku. V srpnu převzala pozici vedoucí zdravotní sestry. Bohaté pracovní zkušenosti má z nemocničního prostředí, kde působila na oddělení ARO v českobudějovické nemocnici, na koronární jednotce v Praze Motole a také na oddělení závislostí v Praze Bohnicích. Volný čas tráví nejraději s rodinou, ideálně v přírodě a pohybu. Má jedenáctiletá dvojčata a dospělého syna.

Jak se člověk stane zdravotní sestrou? Je to těžká práce?

U mě to byla náhoda, chtěla jsem být učitelkou. Gymnázium jsem končila zrovna v době, kdy byly silné ročníky a na studium učitelství jsem se nedostala. Po maturitě jsem vystudovala nástavbové studium všeobecná sestra, potom jsem si absolvovala specializaci na intenzivní péči a následovalo bakalářské studium. Práce v oboru mě začala bavit a naplňovat. Práce je to krásná i těžká zároveň.

Působila jsi dlouhá léta v českobudějovické nemocnici. Již nyní máš srovnání s hospicovou péčí. Jak to vnímáš?

To jsou dva odlišné světy. Jsem opravdu vděčná za svoji nemocniční praxi, kterou za ty roky mám. Nasbírala jsem mnoho zkušeností a znalostí, které teď mohu zase jiným způsobem uplatnit. Bezesporu máme na pacienty více času. V nemocnici se často zacílí na konkrétní problém, zato v hospici se člověk bere komplexně a je zde možnost jít do hloubky. Pracujeme s celou rodinou, s komunitou a respektujeme lidskou jedinečnost a na vše je čas a prostor.

Ty osobně se s umírajícími potkáváš? Jak to prožíváš?

Prožívám to mnohem lépe, než když jsem byla v kontaktu s umírajícími v nemocnici. Doma lidé umírají jinak a vesměs je to velmi pokojné, protože je dobře připravíme a zaléčíme. Samozřejmě je to těžké, ale vidím v tom smysl.

Jak přemýšlíš o své vlastní smrti?

Teď asi více než dřív, ale spíše pozitivně. Náhled na smrt v prostředí, kde se pohybuji, je jiný, než je obvyklé. Smrt beru jako přirozenou součást života. Blízkost smrti mě motivuje k tomu, co udělat jinak a lépe.

Co Tě na práci nejvíc baví?

Pestrost a různorodost našich rodin, častá improvizace. V hospici není nic nemožné, snažíme se vyhovět přáním našich klientů. Také mám k dispozici celý tým, kdy mohu aktivizovat psycholožky, pečovatelky, fyzioterapeutku, paní ředitelku a všichni mají snahu, aby se v rodinách udělalo maximum. Současně respektuji i ten veliký stres, který rodinu sužuje.

Utkvěl Ti v paměti nějaký příběh?

Vždycky mám velkou radost, když rodina, která se zdá na počátku jako nespolupracující, nám uvěří. A když jejich člen rodiny odejde, poděkují nám a zůstanou s námi v kontaktu. V tyto momenty se rozbijí komunikační bariéry a funguje to mezi námi. To je krásný pocit.

Jaké vlastnosti by měla mít hospicová sestra a jaké hodnoty jsou Ti osobně blízké?

Zkušenosti, co se týče odbornosti. Rozhodně také schopnost empatie a přizpůsobivost. A měla by dělat dobré skutky a dokázat improvizovat. Asi nejdůležitější je schopnost pracovat v týmu, dokázat věci delegovat na ostatní členy a vytěžit z té multidisciplinarity, kterou máme, maximum.

Měly by být umírání přítomné děti?

To je téma, kterého se v rodinách často dotýkáme a provází jej nejistota. Vhodným rozhovorem a přípravou dochází v rodinách k tomu, že se děti naprosto přirozeně účastní i péče. Myslím si, že když děti vidí, že se rodiče starají například o prarodiče, není to pro ně něco abstraktního, ale stává se to přirozenou součástí života. Snáze si potom prožijí smutek a truchlení. Za mě tedy ano.

V čem je role hospice podle Tebe důležitá?

Hospic pro mě znamená návaznost na tradici, která tady dříve byla, kdy lidé umírali doma. Jsou samozřejmé lidé, kteří chtějí do poslední chvíle čerpat léčbu. Většina lidí, když ví, že nemoc postoupila, tak si přeje být doma. Potřebují být doma, uvnitř své komunity. Je to nádherně vidět, když nám klienta přeloží z nemocnice domů, tak se velmi zklidní, i na delší dobu se mu udělá fyzicky lépe. Hospic dodává oporu, ujištění a důvěru. Na konci přináší rodině dobrý pocit, že to zvládli, který hřeje už navždycky.

Jak relaxuješ?

Mám ráda výlety s dětmi, aktivity se psy. Odpočinu si u knihy a u muziky.

Co bys Kleofášovi popřála?

Kleofáš má velmi dobrou pověst a ohlasy, tak bych si moc přála, aby si to uchoval i nadále. Přála bych mu mnoho spokojených rodin a naplnění výjimečného poslání, které má.