Lidé z Kleofáše - Věrka Janovská

„Stále mám potřebu o někoho pečovat..."

Jaká byla Tvoje cesta ke Kleofáši?     

Moje první myšlenka byla, že mě to hodně naučí. Především přijímat smrt a stáří. Je pravda, že mě to učí a já se učím to přijímat, ale tam, kde jsem to očekávala, tam je to stále těžké… u rodiny.

Jaká je Tvoje pracovní náplň?       

Jsem terénní pečovatelka odlehčovací služby, takže jezdím ke klientům domů a pomáhám s hygienou, úklidem, jdeme na procházku, povídáme si…

Co jsi dělala předtím?       

To by nikdo neuhodl :-). Pracovala jsem jako ošetřovatelka dojnic, takže jsem dojila a starala se o telátka. Byla to sice těžká práce, ale bavilo mě to.

Co Tě na práci nejvíc baví?     

Určitě lidé… je to ve mně, stále mám potřebu o někoho pečovat. Tady je tolik lidí a každý úplně jiný a hlavně vděčný.

Máš nějakou pracovní zkušenost, která Tě lidsky posunula?        

Myslím, že těch zkušeností je spousta a stále budou další a právě každá z nich mě určitě posouvá. Stále se učím, jelikož mé klienty tvoří převážně senioři, tak právě od nich. Od těch znalých a zkušených a hlavně nezkažených dnešní dobou se učím ráda.

Co bys Kleofášovi přála?      

Hlavně pořád stále super tým všech, kteří se podílí na všem a dělají to srdcem a spoustu dárců a klientů…bez nich to nejde.

Co Tě baví kromě práce?    

Určitě rodina a mou velkou zálibou je zahrada…no a v zimě jsem medvěd a spím :-)