Lidé z Kleofáše

Kateřina Pumprová

Zdravotní sestra Kateřina Pumprová znala Hospicovou péči sv. Kleofáše dobře již 10 let. Své profesní působení zde započala v listopadu loňského roku a po bohatých zkušenostech z nemocnice i z lázeňského oboru skvěle zapadla do našeho týmu.

„Dívám se na druhé jako na jedinečné osobnosti a snažím se k nim přistupovat bez předsudků a bez škatulek. S pokorou a respektem. Pomáhá mi to, že se i od nich snažím něco naučit.

Jak se člověk stane zdravotní sestrou?

Moje maminka pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v Táboře a mě se ta práce moc líbila. Ale moje cesta k této profesi byla trošku složitější. Když jsem končila základní školu, tak nám bylo určováno, kam smíme a kam nesmíme. Já jsem nemohla jít na zdravotní školu, ale musela jsem na obchodní školu. Ale když jsem obchodní školu dokončila a odpracovala jsem si určitý čas v podniku, pod kterým jsem se učila, tak jsem si potom dálkově mohla dodělat studium zdravotní sestry. Dnes už se u nás v rodině toto povolání dědí, i jedna z mých dcer je zdravotní sestra.

Jaká je to práce?

Někdy je to práce namáhavá, zvlášť fyzicky, ale i psychicky. Někdy je to práce velmi radostná, zvlášť když vidíte pacienta, který má nějaké těžkosti a bolesti, a vy mu můžete pomoci. A vy vidíte tu úlevu, úžas v jeho obličeji…

Jaké máš pracovní zkušenosti před působením v hospici?

Já jsem pracovala v nemocnici Pod Petřínem, kde jsem byla na interně. Tenkrát toto oddělení fungovalo podobně jako hospic. Měli jsme tam hodně pacientů s onkologickým onemocněním už v poslední fázi. Dnes už by tito klienti mohli být doma, ale tenkrát to nešlo, nebyly žádné možnosti. Byl to rok 1994. Potom jsem se přestěhovala za manželem do Českých Budějovic, kde jsem pracovala na dětském oddělení a po dětech jsem si udělala kurz pro lázeňskou léčbu. Nechtěla jsem pracovat na směny, ale být více s dětmi. Tak jsem začala pracovat v denních lázních.

Jaké vlastnosti by měla mít hospicová sestra?

Každá z nás jsme trošku jiná a každá z nás přináší do rodin něco úplně jiného. Ale všechny sestřičky, které mám teď kolem sebe, jsou velmi empatické, mají krásný přístup k lidem. Přistupují k nim s láskou a porozuměním, vnáší klid do rodin a nešetří pohlazením a úsměvem.

Ty osobně se s umírajícími potkáváš? Jak to prožíváš?

Sama jsem prožila ztrátu ve vlastní rodině a uvědomuji si náročnost těchto situací, ve kterých rodiny vlastně vůbec být nechtějí. Mohou mít velký strach, jak to zvládnou. A sama na sobě si uvědomuji, jak já jsem to prožívala a vím, co mě osobně pomáhalo.

Co Ti v komunikaci s umírajícími dobře funguje?

Dívám se na druhé jako na jedinečné osobnosti a snažím se k nim přistupovat bez předsudků a bez škatulek. S pokorou a respektem. Pomáhá mi to, že se i od nich snažím něco naučit.

V čem je role hospice podle Tebe důležitá?

Já si myslím, že díky hospici máme možnost volby. Můžeme se o svého blízkého postarat doma, s tím obrovským úžasným týmem za zády, o který se můžeme opřít. Nejsou to jenom zdravotní sestřičky, ale je to celý spolupracující tým.

Jak přemýšlíš o své vlastní smrti?

Právě díky tomu, že můj děda byl hrobař a já jsem víceméně vyrostla na hřbitově, tak vím, že smrt k životu patří. Na jednu stranu si člověk uvědomuje, že je smrtelný a na druhou stranu určitě nikdo z nás umírat nechceme. Máme spoustu snů a plánů, co bychom chtěli ve svém životě mít. Ale myslím si, že je důležité, když o své smrti víme, přemýšlíme o ní. O to důležitější je užívat si každý den.

Co Tě na práci nejvíc baví?

Teprve začínám, ale velmi mě baví spolupráce napříč týmem. Dál je to možnost poznávat sama sebe. Tím, jak člověk pracuje mezi lidmi, tak poznává svoje hranice a možnosti. Ráda se učím něco nového, jak v komunikaci, tak i v dovednostech.

Jak relaxuješ?

Nejčastěji s knížkou a mám ráda klid a pohodu. Ráda chodím s manželem na procházky, když se mu povede mě vytáhnout od té knihy. Mám tři děti, takže jsem ráda, když se podaří, že se sejdeme, uděláme si něco dobrého k jídlu a užíváme si společný čas. A miluju západy a východ Slunce, kdy se kochám tou nádherou.

Co bys Kleofášovi přála?

Já bych Kleofášovi moc přála dostatek empatických zaměstnanců, kteří budou dobrou oporou rodinám, které se rozhodli pečovat o své blízké.